Mléko A1 / A2, doping, HIIT proti Parkinsonu, cholesterol trpělivý zabiják, HCLF nebo LCHF

Newsletter Běžím, dokud můžu

Mléko A1 nebo raději A2?

Diskuze o tom, jak různé typy bílkovin v kravském mléku ovlivňují naše trávení, neustává. Máme zde dva hlavní typy – A1 a A2 beta-kasein. Podle vědeckých pozorování se zdá, že A1 může u některých lidí způsobovat trávicí potíže a záněty. Naopak A2, který je považován za starší a "přirozenější" formu této bílkoviny, takové problémy zdánlivě nezpůsobuje.

V naší studii jsme měli skupinu 41 dobrovolníků, kteří v osmítýdenním experimentu vyzkoušeli obě varianty mléka. Po dvoutýdenní pauze od mléčných produktů pila tato skupina buďto mléko obsahující A1, nebo A2 beta-kasein, a pak po další pauze přešla na druhý typ. Pili 750 ml mléka denně a sledovali jsme jejich trávicí reakce.

Výsledky? Ti, kteří pili mléko s A1 bílkovinou, měli hustší a tvrdší stolici a častěji uváděli bolesti břicha. U A2 mléka tyto problémy skoro vůbec nebyly. U některých účastníků také pozorujeme vyšší hodnoty kalprotektinu ve stolici po konzumaci A1 mléka, což naznačuje možnou citlivost na tuto bílkovinu.

Co to znamená pro vás? Pokud po pití obyčejného kravského mléka pociťujete nepříjemnosti, může být na vině A1 beta-kasein. Vyzkoušet mléko s obsahem pouze A2 bílkoviny by pro vás mohlo být řešením. I když naše výsledky nejsou konečné a potřebují další ověření, zkouška A2 mléka může stát za pokus, obzvláště pokud se u vás projevují trávicí problémy.

A2 beta-kasein je protein, který se přirozeně vyskytuje v mléce některých plemen krav, zejména těch, které jsou původní nebo méně selektivně šlechtěné. Například u plemen jako jsou Jersey, Guernsey, asijské zebu a některé tradiční plemena krav v Indii je A2 beta-kasein hojnější než u většiny moderních plemen vyšlechtěných pro vysokou produkci mléka, jako je holštýnské plemeno, u kterých převažuje A1 beta-kasein.

V některých zemích se dnes prodávají speciální "A2 mléka", u kterých je zaručeno, že pocházejí od krav, které produkují pouze A2 beta-kasein. Pokud byste měli zájem konzumovat mléko s výhradně A2 beta-kaseinem, hledejte produkty, které jsou označeny jako "A2" nebo se ujistěte u výrobce, že jde o mléko od plemen krav, které přirozeně produkují A2 mléko.

Kozí a ovčí mléko přirozeně obsahují převážně A2 beta-kasein. To je důvod, proč někteří lidé, kteří mají problémy s trávením běžného kravského mléka, mohou konzumovat kozí nebo ovčí mléko bez nepříjemných příznaků. Kozí a ovčí mléko jsou známy pro své hypoalergenní vlastnosti a často jsou doporučovány jako alternativa pro lidi s citlivostí na mléčné výrobky nebo s určitými formami mléčné intolerance.

---

Jak je to s dopingem

Doping je ve sportu nepřítel číslo jedna – podkopává spravedlivou soutěž a představuje zdravotní riziko. Přestože Světová antidopingová agentura (WADA) ročně testuje stovky tisíc vzorků od sportovců, pravda je, že jen malá část z nich (1–2 %) skončí pozitivním nálezem. Biologický pas sportovce, modernější metoda monitorování, napovídá, že reálná míra dopingu by mohla dosahovat až 14 %. Ovšem ani ta neodhalí vše – mnohé z nejnovějších dopovacích metod zůstávají pod radarem, což zanechává otázku skutečného rozsahu dopingu nezodpovězenou.

Studie (2018) uskutečnila průzkum mezi 2167 atlety na dvou velkých sportovních akcích. Jak se zdá, skrytá realita může být alarmující: odhad prevalence dopingu mezi atlety za poslední rok byl 43,6 % na mistrovství světa v atletice a dokonce 57,1 % na Panarabských hrách. K posílení těchto údajů přispívá i vysoká míra užívání doplňků stravy, která byla na Panarabských hrách odhadnuta na 70,1 %. A i když se zamyslíme nad možnými chybami respondentů, ať už úmyslnými či nikoliv, zdá se, že čísla jsou spíše podhodnocená než přeceňovaná.

Tyto poznatky nejenže ukazují na znepokojivě vysokou prevalenci dopingu mezi špičkovými atlety, ale také naznačují, že současné biologické testování není dostatečně účinné. Použitá metoda průzkumu nám může v budoucnu posloužit pro lepší odhady prevalence dopingu a nabízí nové možnosti, jak tento trvalý problém v sportu lépe pochopit a řešit.

---

Intenzivní cvičení proti Parkinsonově chorobě

V poslední době se zvýšila pozornost vědecké komunity věnovaná vlivu fyzické aktivity na neurodegenerativní onemocnění, jako je Parkinsonova nemoc (PD). Toto onemocnění je charakterizováno postupným úbytkem dopaminergních neuronů, což jsou nervové buňky produkující neurotransmiter dopamin, který je klíčový pro regulaci pohybu a emocionálních reakcí.

Nedávná studie (2024) se zaměřila na analýzu dopadu intenzivního fyzického cvičení na pacienty s mírnou a časnou formou Parkinsonovy nemoci. Během šestiměsíčního programu, který zahrnoval vysoko intenzivní intervalový trénink (HIIT), podstoupili účastníci celkem 72 tréninkových jednotek. Tyto jednotky byly složené z dvou patnáctiminutových okruhů, s cílovou srdeční frekvencí 80 % jejich maximální hodnoty.

K hodnocení dopaminergního systému byla použita PET (pozitronová emisní tomografie) s rádioaktivně značeným ligandem 18F-FE-PE2I, který umožňuje vizualizovat dostupnost dopaminového transportéru (DAT) v oblastech mozku zvaných striatum (žíhané jádro) a substantia nigra (černá substance). Dále byl pomocí NM-MRI (MRI zaměřené na neuromelanin) hodnocen obsah neuromelaninu v substantia nigra, pigmentu, který je bohatý na dopamin a slouží jako indikátor zdraví dopaminergních neuronů.

Výsledky studie ukázaly, že pravidelné cvičení dokázalo obrátit očekávaný pokles dostupnosti DAT a koncentrace neuromelaninu v substantia nigra. Naopak došlo k signifikantnímu zvýšení v obou parametrech, což naznačuje zlepšenou funkčnost zbývajících dopaminergních neuronů. Tyto poznatky naznačují, že fyzická aktivita může mít neuroprotektivní a neuromodulační účinky, které by mohly přispět k zpomalení, nebo dokonce obrácení neurodegenerativního procesu u Parkinsonovy nemoci.

I přes slibné výsledky je třeba další výzkum, aby byly tyto nálezy ověřeny na větším počtu účastníků a v delším časovém horizontu. Tento přístup otevírá nové možnosti pro terapie zaměřené na zlepšení kvality života pacientů s Parkinsonovou nemocí a potenciálně i dalších neurodegenerativních onemocnění.

---

Sportovní dieta

Tradičně se předpokládalo, že diety s vysokým obsahem sacharidů a nízkým obsahem tuků (high carb low fat - HCLF) jsou nejlepší volbou pro atletický výkon. Nicméně nedávné studie (2023), které sledovaly dlouhodobé adaptace na různé stravovací režimy, začínají zpochybňovat tuto převahu a ukazují rostoucí zájem o potenciální zdravotní důsledky a dopady na choroby spojené s výběrem diety.

V rámci studie byli vysoce trénovaní elitní atleti ve středním věku podrobeni dvěma 31 denním isokalorickým dietám (HCLF nebo nízkosacharidová, vysokotučná dieta - LCHF - low carb high fat) v rámci randomizovaného, vyváženého a křížového designu, přičemž byl kontrolován příjem kalorií a tréninkové zatížení.

Výzkum hodnotil výkon, složení těla, oxidaci substrátů, kardiometabolické parametry a biomarkery glukózy sledované kontinuálně 31 dní. Výsledky ukázaly několik klíčových zjištění:

1. Srovnatelný výkon při vysoké intenzitě (přibližně 85% VO2max), stejné hodnoty rychlého inzulínu, hsCRP a HbA1c bez významných změn ve složení těla mezi oběma skupinami.

2. Na dietě s nízkým obsahem cukrů a vysokým obsahem tuků byly zaznamenány rekordní hodnoty maximální oxidace tuků (průměr 1,58 ± 0,33 g/min při 86,40 ± 6,24% VO2max; u 30% subjektů více než 1,85 g/min).

3. Na dietě LCHF došlo ke zvýšení celkového cholesterolu, LDL i HDL.

4. Snížení průměrné a mediánové hodnoty glukózy, stejně jako její variability na LCHF dietě.

5. Dále bylo zjištěno, že průměrná glukóza za 31 dní na HCLF dietě předpovídala snížení glukózy na LCHF a snížení glukózy na LCHF předpovídalo maximální rychlosti oxidace tuků na této dietě.

Zajímavě je, že 30% atletů, kteří měli na HCLF dietě průměrnou, mediánovou a rychlou glukózu vyšší než 100 mg/dL (což naznačuje prediabetes), zaznamenalo největší glykemickou odpověď a zvýšení oxidace tuků po omezení sacharidů. Tato zjištění:

- zpochybňují převahu vyššího příjmu sacharidů pro atletický výkon, i při kratších a intenzivnějších cvičeních;

- ukazují, že snížení příjmu sacharidů může být samostatnou terapeutickou strategií pro zlepšení glykemické kontroly, zejména u jedinců s rizikem diabetes;

- odhalují unikátní vztah mezi kontinuálními glykemickými parametry a systémovým metabolismem.

Tyto poznatky mohou mít významný dopad na doporučení týkající se stravování pro sportovce a mohou ovlivnit přístupy k dietě u jedinců s rizikem metabolických onemocnění.

Na základě poznatků bych nedělal rychlé závěry, ale samotný fakt, že 30% velmi i dobře trénovaných sportovců na vysoko sacharidové stravě mělo hladinu glukózy v krvi na úrovni pre-diabetu, rozhodně upoutá pozornost. Na druhé straně je pak samozřejmě zvýšená hladina cholesterolu u LCHF diety.

---

Cholesterol nebolí (ale zabíjí)

Převzato z Impact of Lipids on Cardiovascular Health: JACC Health Promotion Series (2018)

Tento graf ilustruje vztah mezi akumulovanou expozicí LDL cholesterolu (LDL-C) v průběhu času a kumulativním rizikem infarktu myokardu (MI). Jsou zde vykresleny tři rozdílné trajektorie expozice LDL-C, značené jako LDL-C 80 mg/dL, LDL-C 125 mg/dL a LDL-C 200 mg/dL. Trajektorie ukazují, že vyšší průměrné hodnoty LDL-C vedou k vyšší akumulované expozici LDL-C během života a následně ke zvýšenému riziku vzniku infarktu myokardu.

Pokud si chcete spočítat, kde se v grafu nacházíte, stačí si vzít poslední krevní testy a vynásobit svoji hladinu LDL a věk.

Graf také ukazuje, že riziko infarktu myokardu začíná stoupat v určitém věku, který se posouvá v závislosti na úrovni expozice LDL-C. U jedinců s LDL-C 200 mg/dL se riziko začíná zvyšovat již v mladším věku, zatímco u nižších hodnot LDL-C se toto riziko zvyšuje později. Průměrný věk při vzniku infarktu myokardu je rovněž znázorněn a je patrné, že je výrazně vyšší u osob s nižší celoživotní expozicí LDL-C.

Červená horizontální čára označuje prahovou hodnotu celoživotní expozice LDL-C, nad kterou se riziko infarktu výrazně zvyšuje. Tento graf jasně naznačuje, že delší expozice nižším hladinám LDL-C může být spojena s nižším kumulativním rizikem infarktu myokardu a měla by být brána v úvahu v preventivních zdravotních strategiích.

Zkrátka a jednoduše, když je vám 30 a máte zvýšený cholesterol, protože jíte tučná jídla a málo se hýbete, nebudete nejspíš mít žádné okamžité příznaky a můžete mít pocit, že strašení cholesterolem se vás zkrátka netýká. Jenže LDL-C je trpělivý zabiják, který si klidně počká deset, dvacet let a pak vás sejme ze zálohy. Průměrný věk lidí postižených infarktem myokardu je u nás 63 let, ale z grafu (a statistik) je snad více než jasné, že životním stylem je možné tuhle hodnotu významně posunout oběma směry.

---