Kolektivní narcismus, sezonní změny imunity, mitochondrie a červené světlo
Newsletter Běžím, dokud můžu
Kolektivní narcismus podle Agnieszky Golec
V dnešní době, kdy se společnost stále více polarizuje a identitární politika nabírá na síle, je důležité porozumět psychologickým mechanismům, které tyto jevy pohánějí. Jedním z klíčových konceptů, který nám může pomoci lépe pochopit tuto dynamiku, je teorie kolektivního narcismu, kterou rozvinula polská psycholožka Agnieszka Golec.
O individuálním narcismu jsem psal tady. S teorií kolektivního narcismu jsem se potkal v podcastu The Psychology Podcast, kde se Scott Kaufman na toto téma baví přímo s Agnieszka Golec.
Co je kolektivní narcismus?
Kolektivní narcismus je přesvědčení jedince o nadřazenosti jeho vlastní skupiny, spojené s potřebou, aby tato nadřazenost byla uznána a potvrzena ostatními. Na rozdíl od zdravého kolektivního sebevědomí, které je založeno na reálných úspěších a pozitivních vlastnostech skupiny, kolektivní narcismus často pramení z pocitu nejistoty a potřeby kompenzace vnímaných nebo skutečných nedostatků.
Klíčové prvky kolektivního narcismu
Přehnaný smysl pro důležitost skupiny: Členové skupiny věří, že jejich skupina je výjimečná a nadřazená ostatním, a očekávají, že tato nadřazenost bude všemi uznávána. Zajímavé je, že se nemusí jednat pouze o nadřazenost na základě úspěchů, nebo mimořádných vlastností, ale velmi často jde o tzv. trpitelský narcismus, kde převládá pocit, že skupina trpí za ostatní a toto utrpení není oceněno. Tento pocit pak může snadno zneužít manipulativní vůdce k podněcování nesnášenlivosti - “vy dřete, tvrdě pracujete, ale ONI vám vzali výsledky práce a vy se pořád máte mizerně“
Potřeba uznání: Kolektivní narcisté vyžadují neustálé potvrzení a uznání od ostatních, že jejich skupina je opravdu výjimečná. Pokud se jim uznání nedostává, mohou se významně radikalizovat a Golec uvádí, že narcistní dlouhodobě umenšené skupiny mohou být náchylnější ke schvalování (a používání) terorismu jako prostředku k upoutání pozornosti ke svým “oprávněným požadavkům“
Zranitelnost vůči kritice: Kritika vůči skupině je vnímána jako osobní útok a vyvolává silné obranné reakce. To často vede k nepřátelství vůči těm, kteří nesdílejí stejný názor na nadřazenost skupiny. Pokud je skupina z nižší, minoritní části společnosti, pak ji nálepkování a vysmívání (dezoláti, bezzubky) vede jen k utvrzení vlastní výjimečnosti a stupňování agrese.
Nepřátelský postoj k ostatním skupinám: Kolektivní narcismus může vést k posilování negativních stereotypů a předsudků vůči jiným skupinám, což zvyšuje sociální napětí a konflikty. Skupiny založené na zranitelném narcismu jsou často ovládané silně manipulativními jedinci z grandiózního spektra narcisistní poruchy. Tito populisté a demagogové mají tendenci skupinu ovládnout a rétoricky je podporovat v jejich výjimečnosti, ale ve skutečnosti jimi hluboce opovrhují a považují je jen za prostředek pro potvrzení vlastí moci a výjimečnosti. Grandiózní narcisté neváhají jednat v rozporu se zájmy skupiny (antivaxers) a často eskalují nenávist vůči ostatním skupinám, aby odpoutali pozornost od vlastních neúspěchů v naplňování slibů, které skupině opakovaně dávají (myslel jsem to s vámi dobře, ale oni vám to pokazili)
Pravicový a levicový narcismus
Golec mluví i tom, že z výzkumů vyplývá rozdíl mezi způsoby, jak se projevuje narcismus na opačných koncích politického spektra. Zatímco pravicově orientované skupiny mají tendenci konzervovat stav společnosti, kladou přehnaný důraz na dodržování pravidel a mají sklon k sentimentálním výkladům tzv. imaginární, tradicionalistické historie. Narcismus pravicových skupin je obvykle založený na grandiózním výkladu významu vlastní skupiny - “my jsme tuto zemi vybudovali a zasloužíme si úctu a respekt“.
Levicový narcismus má naopak tendenci měnit ustálené pořádky a bořit stávající řád. Jde o revoluční směry, které doufají, že společenská změna přinese otočení privilegovaných skupin a právě jejich skupina, kterou vnímají jako neprávem znevýhodněnou, bude mít vedoucí úlohu (která ji právem náleží) a s ní spojené výsady. Silným aspektem levicového narcismu je touha / potřeba vykonávat pomstu na těch, kteří skupinu “utlačovali” a upírali jim tak jejich právo na společenské postavení úměrné jejich výjimečnosti. Levicový narcismus je obvykle spojený s pocitem ublížení a vykořisťování a členové skupiny jsou sice hrdí na příslušnost ke skupině (vizuální, jazyková, kulturní identita), ale zároveň jsou nespokojení s postavením skupiny ve společnosti (jsem hrdý dělník, ale byl bych radši, kdyby dělníci měli status továrníků - nechť továrny patří lidu)
Důsledky kolektivního narcismu ve společnosti
Kolektivní narcismus může mít významné důsledky pro společenské chování a meziskupinové vztahy. Zde jsou některé z nich:
Polarizace společnosti: Kolektivní narcismus přispívá k rozdělení společnosti na "my" a "oni", což může vést k polarizaci a eskalaci konfliktů mezi různými skupinami.
Zvýšené napětí a konflikty: Skupiny, které se cítí ohroženy nebo kritizovány, mohou reagovat agresivně, což vede k zvýšení napětí a potenciálnímu násilí.
Narušení společenské soudržnosti: Neustálé hledání potvrzení vlastní nadřazenosti může vést k narušení společenské soudržnosti a spolupráce, což je klíčové pro stabilní a harmonickou společnost.
Jak překonat negativní dopady kolektivního narcismu?
Překonání negativních dopadů kolektivního narcismu vyžaduje komplexní přístup zahrnující vzdělávání, dialog a podporu inkluzivních hodnot.
Vzdělávání a osvěta: Zvýšení povědomí o fenoménu kolektivního narcismu a jeho důsledcích může pomoci lidem lépe porozumět svým vlastním motivacím a chování.
Podpora inkluzivních hodnot: Podpora hodnot, jako je empatie, tolerance a respekt vůči rozdílům, může pomoci zmírnit napětí mezi různými skupinami.
Posílení dialogu mezi skupinami: Podpora dialogu mezi různými skupinami může vést k lepšímu porozumění a snížení předsudků.
Posílení pozitivní skupinové identity: Podpora zdravého a pozitivního vnímání skupinové identity založené na reálných úspěších a hodnotách může snížit potřebu kolektivního narcismu.
Teorie kolektivního narcismu Agnieszky Golec nám poskytuje cenný nástroj pro porozumění a řešení některých z nejpalčivějších problémů současné společnosti. Porozumění těmto mechanismům je prvním krokem k budování inkluzivnější a harmoničtější společnosti.
Vliv akutní fyzické aktivity na kognitivní funkce
Rozsáhlá meta-analýza (Science Direct, 2012) se zaměřila na vliv jednorázového cvičení na kognitivní výkon. Tato studie přináší aktualizovaný a komplexní přehled literatury, zkoumající, jak fyziologické změny vyvolané cvičením ovlivňují kognitivní funkce.
Metodologie a klíčová zjištění
V rámci této meta-analýzy bylo prohledáno několik elektronických databází a zkoumány referenční seznamy relevantních studií, což vedlo k identifikaci 79 studií splňujících kritéria zařazení. Analýza potvrdila, že celkový efekt akutního cvičení na kognitivní výkon je pozitivní, avšak malý (g = 0,097; n = 1034).
Pozitivní a malé efekty byly zjištěny ve všech třech zkoumaných paradigmatech akutního cvičení:
Během cvičení (g = 0,101; 95% interval spolehlivosti [CI]; 0,041–0,160)
Ihned po cvičení (g = 0,108; 95% CI; 0,069–0,147)
Po určitém zpoždění po cvičení (g = 0,103; 95% CI; 0,035–0,170)
Významné moderátory
Další zkoumání potenciálních moderátorů ukázala, že doba trvání cvičení, intenzita cvičení, typ hodnoceného kognitivního výkonu a úroveň fyzické kondice účastníků byly významnými faktory ovlivňujícími výsledky. To znamená, že konkrétní parametry cvičení mohou mít různé dopady na různé aspekty kognitivních funkcí.
Praktická doporučení
I když efekty akutního cvičení na kognitivní výkon jsou obecně malé, lze dosáhnout větších efektů při zaměření na specifické kognitivní úkoly a optimalizaci parametrů cvičení. Zde jsou některá praktická doporučení na základě zjištění studie:
Pravidelnost a trvání: Zařaďte pravidelné, i když krátké cvičební jednotky do svého denního režimu. Například 20-30 minutové cvičení může být účinné ve zlepšení pozornosti a dalších kognitivních schopností. Takže krátká procházka kolem parku, nebo třeba protažení a cvičení s posilovací gumou, vám mohou pomoct lépe zvládat odpolední meetingy nebo úseky hluboké práce.
Intenzita: Mírná až střední intenzita cvičení se ukázala jako účinná. To může zahrnovat aktivity jako rychlá chůze, jogging nebo jízda na kole.
Druhy kognitivních úkolů: Některé kognitivní funkce mohou být citlivější na účinky cvičení. Například úkoly vyžadující rychlé rozhodování nebo pracovní paměť mohou vykazovat větší zlepšení.
Kondice: Udržování dobré fyzické kondice může zesílit pozitivní vlivy cvičení na kognitivní výkon. Dlouhodobá fyzická aktivita je klíčová.
I když účinky jednorázového cvičení na kognitivní funkce nejsou dramatické, pravidelná fyzická aktivita může mít kumulativní a dlouhodobě pozitivní vliv na mozek a kognitivní schopnosti.
Sezónní změny imunity a metabolismu
Jak se mění imunitní a metabolické markery u lidí během roku, je stále relativně málo prozkoumané. Nová studie (Direct Science, 2024) analyzovala data 2118 účastníků projektu MIDUS (Midlife in the United States), aby zjistila, zda existují rozdíly v úrovních 19 imunitních a metabolických markerů a jak se vztah mezi vnímaným stresem a těmito markery mění v průběhu roku.
Sezónní variace imunitních a metabolických markerů
Výsledky této studie ukázaly, že většina zkoumaných biomarkerů vykazuje sezónní vzorce. Například hladina imunitních proteinů obecně vrcholí v období, kdy jsou dny kratší. To znamená, že v zimních měsících je imunitní systém aktivnější, což může být odpovědí na zvýšené riziko infekcí v chladnějších obdobích roku.
Mezi další zajímavé nálezy patří:
Hemoglobin A1C: Jeho úroveň vzrůstá od konce podzimu do jara, což naznačuje sezónní změny v regulaci glukózy. Možná bude trochu pravdy na tom, že na zimu si potřebujeme vytvořit zásoby.
Triglyceridy: Tyto hladiny byly vyšší v létě a na podzim.
High-density lipoprotein (HDL): Jeho hladina postupně klesala od ledna do prosince.
Kortizol a kortizon v moči: Kortizol vrcholil na začátku roku, zatímco kortizon na jeho konci.
Vliv stresu na zdravotní biomarkery během roku
Nejdůležitějším zjištěním studie je, že účinky vnímaného stresu na 18 z 19 hodnocených zdravotních biomarkerů se liší podle měsíce, kdy byly měřeny. V některých případech se tyto rozdíly týkaly velikosti asociace mezi stresem a biomarkerem, zatímco v jiných případech se měnil samotný směr tohoto vlivu. To znamená, že stres může mít v různých obdobích roku různé účinky na zdraví.
Fotobiomodulace mitochondrií červeným světlem
Vědecký výzkum neustále hledá nové způsoby, jak zlepšit regulaci metabolismu a hladiny cukru v krvi. Jednou z inovativních metod, která získává pozornost, je fotobiomodulace (PBM) pomocí červeného světla o vlnové délce 670 nm. Tento přístup se ukazuje jako slibný nástroj pro snížení krevní glukózy po jídle.
Jak fotobiomodulace funguje?
Mitochondrie, známé jako "elektrárny" buněk, hrají klíčovou roli v regulaci metabolismu. PBM červeným světlem zvyšuje membránový potenciál mitochondrií a produkci adenosintrifosfátu (ATP), což může vést ke zvýšení potřeby glukózy. Studie (2024) nyní ukazují, že tento mechanismus může být využit k regulaci hladiny cukru v krvi.
Výsledky studie
Studie prokázala, že 15minutová expozice červenému světlu o vlnové délce 670 nm významně snižuje hladinu krevní glukózy u normálních subjektů po podání glukózy. Výsledky zahrnovaly následující klíčové nálezy:
Snížení hladiny krevní glukózy: Fotobiomodulace snížila zvýšení hladiny krevní glukózy o 27,7 % během dvou hodin po podání glukózy.
Maximální nárůst glukózy: Vrcholové hodnoty hladiny glukózy byly sníženy o 7,5 %.
Praktické využití a doporučení
Na základě těchto výsledků lze PBM s červeným světlem použít jako účinný nástroj k omezení výkyvů hladiny krevní glukózy po jídle. To může mít několik důležitých praktických aplikací:
Kontrola hladiny cukru v krvi: Osoby s rizikem hyperglykémie nebo diabetem mohou využít PBM jako doplňkovou metodu k regulaci hladiny cukru v krvi po jídle.
Prevence dlouhodobých komplikací: Snížení výkyvů hladiny glukózy může pomoci snížit riziko komplikací spojených s vysokou hladinou krevní glukózy, jako jsou kardiovaskulární choroby a poškození nervů.
Jednoduchá implementace: Krátká 15minutová expozice červenému světlu je nenáročná a snadno proveditelná, což z ní činí praktický nástroj například pro lidi se sníženou možností pohybu.
Fotobiomodulace červeným světlem představuje inovativní a efektivní způsob, jak snížit hladinu krevní glukózy po jídle. Tento přístup nejen zlepšuje metabolickou regulaci, ale také může přispět k prevenci dlouhodobých zdravotních komplikací spojených s vysokou hladinou cukru v krvi. Výzkum v této oblasti pokračuje, ale již nyní je zřejmé, že PBM má potenciál stát se významným nástrojem v péči o zdraví a kontrolu diabetu.