Radši šok než samota, roste nám mozek, D2 krade roky, 8 návyků pro delší život, čekání na revoluci
Newsletter Běžím, dokud můžu
Nevydržíme s vlastní hlavou?
Nedávná studie (2024) publikovaná v časopise Science ukazuje, že většina lidí má potíže strávit i pouhých 6 až 15 minut samoty jen se svými myšlenkami. Výzkum zahrnující 11 studií ukazuje, že jednotlivci dávají přednost jednoduchým činnostem před úplnou nečinností. Překvapivě si značné množství účastníků volilo raději sebeaplikované elektrické šoky než vydržet samotu. Tato tendence byla výrazně vyšší u mužů, kde si v jednom z pokusů zvolilo elektrické šoky 67 % mužských účastníků před nečinností.
Obtíže s přemýšlením o samotě mohou pramenit z negativního sebeprozkoumávání nebo složitosti udržení myšlenkového toku. Přesto studie zároveň poznamenává, že lidé mohou být hluboce pohlceni zajímavými nápady nebo příjemnými sněním. Tento paradox poukazuje na potíže mnohých lidí ovládat své myšlenky, což vede některé k meditaci a dalším technikám pro zlepšení mentálního soustředění a využití přínosů cíleného myšlení. Celkově zjištění naznačují obecnou nepohodu s nečinností, dokonce s preferencí negativních aktivit před nicneděláním.
Výsledky téhle studie mě trochu překvapily. Myslel jsem, že podobné stavy se týkají spíš extrémních situací, jako je třeba dlouhodobý pobyt v úplné izolaci, nebo izolace spojená se smyslovou deprivací. Teď se ale zdá, že už samotná nemožnost dělat cokoliv cíleného, je pro nás doslova horší, než rána elektrikou (i když malá).
(Ne)rostou nám mozky
Vývoj mozku je ovlivněn nejen genetikou, ale i prostředím, ve kterém žijeme. To potvrzuje nedávná studie (2024) založená na datech z Framingham Heart Study, která sledovala účastníky narozené mezi lety 1930 a 1970. Cílem studie bylo zjistit, zda existují sekulární rozdíly v objemu mozku a tloušťce mozkové kůry v závislosti na dekádě narození.
Data byla získána pomocí magnetické rezonance (MRI) od roku 1999 do roku 2019 u osob bez demence nebo historie mrtvice. Celkem bylo analyzováno 3226 účastníků, z nichž 53 % tvořily ženy a 47 % muži. Věkový průměr účastníků byl 57,7 let.
Výsledky ukázaly značný nárůst objemu mozků s každým desetiletím. Porovnání osob narozených ve 30. letech s těmi z 70. let odhalilo, že u mladší generace byl průměrný objem lebky o 6,6 % větší, objem bílé hmoty o 7,7 % větší, objem hipokampu o 5,7 % větší a plocha kortexu o 14,9 % větší.
Tyto výsledky naznačují, že vývoj mozku se zlepšuje s každým následujícím desetiletím. Studie také poukazuje na to, že změny v prostředí, ve kterém jedinci vyrůstají, mohou mít zásadní vliv na pozdější riziko vzniku demence. Zlepšení ve vývoji mozku mezi generacemi by mohlo být jedním z důvodů, proč byl v rámci této kohorty zaznamenán pokles incidence demence.
Tyto poznatky zdůrazňují význam environmentálních faktorů v raném životě a jejich dlouhodobý dopad na zdraví mozku.
Samozřejmě, že není možné, ani vhodné dělat na základě předložených dat jakékoliv závěry stran kognitivních schopností nebo inteligence. Takové testy studie nezahrnovala a soustředila se pouze za rozměry mozku a jeho jednotlivých částí. Na základě předložených dat je možné pouze konstatovat, že velikost některých částí mozku se může mezigeneračně lišit, ale určit přesný dopad na obecnou inteligenci a jiné mentální schopnosti by vyžadovalo další testy a výzkum.
Diabetes krade roky života
Co jsou to expoziční onemocnění jsme si nedávno ukázali na příkladu zvýšené hladiny cholesterolu. Zjednodušeně řečeno jsou to trpělivý zabijáci, kteří si klidně počkají desítky let, než vás pomalu udolají. Čím dříve jim dáte šanci (doslova) otravovat vám život, tím víc roků z jeho celkové délky vám seberou. A stejně je to diabetem.
Diabetes mellitus 2. typu se stává stále větším problémem a to i mezi mladšími věkovými skupinami. Vzhledem k tomu, že lidé s diabetem žijí průměrně o 6 let méně než lidé bez diabetu, cílem této studie (Lancet, 2023) bylo poskytnout spolehlivé odhady vztahu mezi věkem při prvotní diagnóze diabetu a celkovou úmrtností, specifickou úmrtností a snížením očekávané délky života.
V rámci pozorovací studie analyzovali výzkumníci data z 19 vyspělých zemí, využívající data z Emerging Risk Factors Collaboration (96 kohort, medián základních let 1961–2007, medián posledního sledování 1980–2013) a UK Biobank (medián základního roku 2006, medián posledního sledování 2020). Výzkumníci spočítali věkově a pohlavím upravené poměry rizik (HR) pro celkovou úmrtnost v závislosti na věku při diagnóze diabetu na základě dat z 1 515 718 účastníků, u kterých byly zaznamenány úmrtí během 23,1 milionu osob-roků sledování (počet roků sledování x počet sledovaných osob).
Zjištění ukazují lineární závislost mezi časnější diagnózou diabetu a vyšším rizikem celkové úmrtnosti ve srovnání s osobami bez diabetu. Poměry rizik byly 2,69 (95% CI 2,43–2,97) u diagnózy ve věku 30–39 let, 2,26 (2,08–2,45) u 40–49 let, 1,84 (1,72–1,97) u 50–59 let, 1,57 (1,47–1,67) u 60–69 let a 1,39 (1,29–1,51) u 70 let a starších. Poměry rizik na desetiletí časnější diagnózy byly podobné pro muže i ženy.
Použitím úmrtnostních poměrů z USA byl průměrný věk úmrtí 50letého jedince s diabetem, který byl diagnostikován ve 30 letech, o 14 let nižší, o 10 let nižší při diagnóze ve 40 letech a o 6 let nižší při diagnóze ve 50 letech ve srovnání s jedincem bez diabetu. Použitím úmrtnostních poměrů z EU byly odpovídající odhady o 13, 9, respektive 5 let nižší.
Zjednodušeně řečeno, každá dekáda s diabetem sebere člověku až 4 roky z doby dožití.
Tato zjištění jen podtrhují důležitost prevence diabetu druhého typu. Je zásadní neustále zdůrazňovat, že v drtivé většině případů je diabetes 2 důsledkem životního stylu (zejména chronický kalorický přebytek a absence pohybové aktivity) a je 100% preventibilní. Za pozornost určitě stojí i fakt, že D2 nejen zkracuje dobu dožití, ale také zásadně ovlivňuje kvalitu života a v některých případech může vést k vysokému stupni invalidity.
Osm životních návyků pro delší život
Nový výzkum (2024) z Veteran Affairs Million Veteran Program, který sledoval 719 147 vojenských veteránů ve věku 40 až 99 let mezi lety 2011 a 2019, odhalil pozoruhodné aspekty vlivu životního stylu na délku života. Cílem studie bylo posoudit riziko úmrtnosti a očekávanou délku života ve vztahu k osmi specifickým faktorům životního stylu.
Kombinace zdravých životních návyků zahrnovala nekouření, pravidelnou fyzickou aktivitu, mírnou (nebo žádnou) konzumaci alkoholu, dostatek spánku, vyváženou stravu, zvládání stresu, sociální kontakty a neužívání opioidů. Výsledky ukázaly, že čím více z těchto faktorů veteráni dodržovali, tím nižší bylo riziko předčasného úmrtí.
Analýza 1,12 milionu osobních let (člověko-let) sledování a 34 247 zaznamenaných úmrtí ukázala, že přijetí jednoho až osmi zmíněných životních návyků může značně snížit úmrtnost. Poměry rizik pro úmrtnost se pohybovaly od 0,74 při dodržování jednoho návyku až po 0,13 při dodržování všech osmi návyků, ve srovnání s veterány, kteří nezvolili žádný z těchto návyků.
Konkrétně, očekávaná délka života 40letých mužů, kteří přijali všech osm návyků, byla o 24 let delší ve srovnání s těmi, kteří žádný návyk nepřijali, a pro ženy bylo toto zvýšení 20,5 roku. To znamená, že muži a ženy, kteří dodržovali všech osm životních návyků, mohli očekávat v průměru dalších 47, respektive 47,5 let aktivního života po čtyřicítce. Ve srovnání s nimi pak člověk, který do svého života nezařadil žádný ze zmiňovaných návyků, mohl počítat pouze s průměrem dalších 23 let života po čtyřicítce. A to už je sakra rozdíl.
Tato studie poskytuje důkazy, že zdravý životní styl může mít dramatický vliv na snížení rizika předčasného úmrtí a zvýšení očekávané délky života. Je to silná motivace pro jednotlivce, aby přijali zdravější životní styl, a také pro politiky a zdravotní systémy, aby podporovali a implementovali strategie zaměřené na propagaci zdravých životních návyků mezi obyvatelstvem.
Čekání na revoluci?
Kluci z CZ Podcast si tentokrát povídali s Vojtou Ročkem a je to epizoda, kterou si určitě pustím víckrát, přestože je to trochu jako dloubat se v otevřených ránách - občas to bolí, ale stejně nepřestaneš. Vojta je provokatér a občas si nejsem jistý, co bere jako pevnou hodnotu a co jako zajímavý myšlenkový konstrukt, který ho baví v diskusi rozvíjet, ale pro který nemá smysl umírat na barikádě. První poslech ve mě často vyvolal instinktivní reakci “to ses úplně po$ral“, kterou často střídalo uvědomění, že s tím vlastně docela souhlasím, jen to není úplně v souladu s mými (ať už skutečnými, nebo proklamativními) hodnotami. No, a někdy jsem zůstal u toho prvního pocitu :)
Přiznávám, že obvykle jedu ve škatulce neoliberalismu a nějakého (možná pseudo) humanitního pojetí společnosti, ale tohle povídání mi ukázalo, že i já mám “temnou stranu“ individualismu, meritokracie a elitářství, které není třeba zavírat do sklepa, ale naopak je prozkoumat a přijmout. Takže pánové, díky, a vám, milí čtenáři, přeju příjemně znepokojivý poslech 🎧😜