Zlatá krev, prediabetický sportovec, pyruvát a laktát, roční období a mozek, Déčko a prevence
Newsletter Běžím, dokud můžu
Muž se „zlatou krví“
Australan James Harrison (* 1936, + 2025), známý jako „muž se zlatou krví“, se proslavil jako jeden z nejvýznamnějších dárců krve v historii. Jeho krev obsahovala extrémně vzácnou protilátku nazývanou anti-D imunoglobulin, která umožňuje prevenci tzv. hemolytické nemoci novorozence (HDN).
Tato nemoc vzniká, když matka s negativním Rh faktorem čeká dítě s pozitivním Rh faktorem (Rh+). Pokud během porodu nebo v těhotenství dojde k průniku Rh+ krve plodu do oběhu matky, imunitní systém matky začne produkovat protilátky proti krvinkám dítěte. To vede k závažnému poškození plodu, anémii, novorozenecké žloutence, v extrémních případech i k úmrtí dítěte.
Harrisonova krev obsahovala unikátní anti-D protilátku, schopnou neutralizovat Rh pozitivní krvinky plodu v krevním oběhu matky. Tato protilátka se získává od dobrovolných dárců, jejichž imunitní systém již přišel do kontaktu s Rh pozitivní krví a vytvořil si potřebnou reakci. Díky pravidelným odběrům Harrisonovy krve (během života absolvoval více než 1100 odběrů) mohlo být vyrobeno velké množství životně důležitého anti-D imunoglobulinu.
Podle Australian Red Cross Blood Service zachránila Harrisonova krev od roku 1967 přes 2,4 milionu dětí. V roce 2018 daroval Harrison krev naposledy kvůli vysokému věku.
více si můžete přečíst tady:
Lionel Sanders a prediabetes
Když elitní triatlonista Lionel Sanders nedávno veřejně oznámil, že bojuje s prediabetem, mnohé to šokovalo. Pro odborníky, kteří se tématu dlouhodně věnují, však nejde o překvapení. Studie Dr. Andrewa Koutnika a jeho týmu totiž už v roce 2023 odhalila, že dokonce i velmi dobře trénovaní vytrvalostní sportovci s vysokou kondicí (VO2max) a nízkým procentem tělesného tuku mohou mít dlouhodobě zvýšenou hladinu krevního cukru.
Překvapivě se přitom ukázalo, že fyzická kondice ani BMI nejsou hlavními ukazateli metabolického zdraví sportovců. Klíčovým faktorem se naopak staly každodenní stravovací návyky.
Ve světě, kde více než polovina populace nad 20 let trpí prediabetem, aniž by o tom věděla, je Sandersův příběh silným impulsem k zamyšlení. Jeho otevřenost nyní inspiruje další sportovce, lékaře i vědce, aby tomuto problému věnovali pozornost – nejen kvůli výkonům, ale především kvůli dlouhodobému zdraví.
Jen to, prosím, nezjednodušujme do tvrzení “tak vidíš, i hubený sportovec může mít metabolický syndrom, to se raději pořádně najím”. Mýtus zdravých tlouštíků už jsem v tomhle newsletteru vyvracel mnohokrát.
Roční období ovlivňují funkce lidského mozku
Lidské tělo a mozek jsou výrazně ovlivňovány nejen denními rytmy, ale také sezónními změnami, což však dosud nebylo příliš detailně popsáno. Studie z roku 2016 zkoumala pomocí funkční magnetické rezonance (fMRI) aktivitu mozku u zdravých mladých lidí, kteří byli několik dní izolováni od vnějších sezónních podnětů.
Výsledky ukázaly překvapivé roční variace mozkové aktivity při různých kognitivních úkolech. Při úkolech vyžadujících dlouhodobou pozornost byl vrchol mozkové aktivity zaznamenán kolem letního slunovratu, naopak nejnižší aktivita v období zimního slunovratu.
Při testech zaměřených na pracovní paměť byla nejvyšší aktivita mozku pozorována okolo podzimní rovnodennosti, zatímco nejnižší u jarní rovnodennosti.
Studie tak poprvé ukázala, že roční období ovlivňují různé kognitivní procesy odlišným způsobem. To může vysvětlovat sezónní změny nálady, pozornosti či paměti u některých lidí a má významné důsledky například pro léčbu afektivních poruch.
Vitamin D nechrání před akutními respiračními infekcemi
Vitamin D bývá často doporučován jako preventivní prostředek k posílení imunity a snížení rizika akutních respiračních infekcí (ARI), jako jsou nachlazení, chřipka nebo infekce horních cest dýchacích. V roce 2021 vyšla rozsáhlá analýza 37 randomizovaných kontrolovaných studií (RCT), která naznačovala, že suplementace vitaminem D mírně, ale významně snižuje riziko ARI (o 8 %). Tato studie se stala referenčním bodem, který podporoval využívání vitaminu D v prevenci respiračních onemocnění.
V nejnovější aktualizaci této metaanalýzy, publikované v roce 2024, však vědci zahrnuli dalších šest nově dokončených studií s více než 19 tisíci účastníků (z nichž jedna studie byla mimořádně velká, s téměř 16 tisíci osobami). Celkově tak vědci vyhodnotili data z 43 studií, které dohromady zahrnovaly přes 61 tisíc účastníků. Jejich cílem bylo zjistit, zda původní závěry stále platí.
Analýza ukázala, že vitamin D skutečně vykazuje podobný trend jako dříve (OR 0,94), což by naznačovalo mírné snížení rizika ARI o 6 %. Nicméně výsledky již nebyly statisticky významné (95% CI: 0,88–1,00; p=0,057), což znamená, že nelze jednoznačně potvrdit, že vitamin D riziko infekcí skutečně významně snižuje. Dále bylo zjištěno, že účinky vitaminu D se významně neliší podle výchozí hladiny vitaminu D v krvi, ani podle dávkování či frekvence podávání suplementů.
Autoři rovněž zjistili, že vitamin D nezvyšuje riziko závažných nežádoucích účinků, což potvrzuje, že jeho užívání je bezpečné. Přesto se objevily známky publikačního zkreslení (asymetrie funnel plotu), což naznačuje, že některé negativní výsledky možná nebyly dostatečně publikovány.
Výsledky této aktualizované metaanalýzy tedy naznačují, že doporučení k plošnému užívání vitaminu D s cílem zabránit respiračním infekcím by měla být přehodnocena. Ačkoli určitý preventivní efekt není vyloučen, je pravděpodobně slabší, než se doposud tvrdilo.
Další posun ve vnímání laktátu
Dlouhá léta převažoval názor, že klíčovým substrátem pro oxidaci sacharidů v mitochondriích je především pyruvát, zatímco laktát byl považován spíše za odpadní produkt anaerobního metabolismu. Průlom nastal v roce 1998, kdy Brooks a kolegové navrhli teorii Intracelulárního laktátového člunku, podle níž je laktát důležitým energetickým substrátem, který je přímo oxidován mitochondriemi v rámci tzv. mitochondriálního laktátového oxidačního komplexu (mLOC), zahrnujícího proteiny MCT1, LDH, COX4 a CD147.
I přes tento objev přetrvávala určitá kontroverze, zda mitochondrie oxidují primárně pyruvát, nebo laktát. V roce 2009 Jiang a kolegové popsali mitochondriální transportér pyruvátu (mPC), což vyvolalo v oboru další otázky: Jak spolu tyto dva substráty interagují? Mohou být oba transportní systémy propojené?
Nedávno se tento vztah rozhodli prozkoumat vědci v rámci studie, která hypotetizovala, že mPC není samostatnou jednotkou, ale je ve skutečnosti součástí rozšířeného mLOC komplexu. Autoři studie odebrali vzorky smíšené kosterní svaloviny, jater a krve od pěti čtyřměsíčních myší kmene C57B/l6. Pomocí diferenciální centrifugace byly izolovány mitochondrie, jejichž proteiny byly analyzovány metodou Western blot a následně ověřeny pomocí hmotnostní spektrometrie (LCMS/MS).
Výsledky této analýzy potvrdily, že protein mPC1 se skutečně nachází ve stejných mitochondriálních frakcích jako MCT1, LDH a COX4, tedy v rámci již popsaného mLOC komplexu. To bylo dále ověřeno metodou kvantitativní PCR (qPCR), která potvrdila expresi mPC1 v kosterní svalovině. Imunocytochemické analýzy navíc ukázaly kolokalizaci těchto proteinů v mitochondriích, což definitivně potvrzuje rozšířenou strukturu mLOC komplexu.
Tyto výsledky zásadním způsobem mění pohled na metabolismus laktátu a pyruvátu. Ukazuje se, že oba substráty nejsou vzájemně konkurenční, nýbrž komplementární, a společně se podílejí na udržování redoxní rovnováhy buněk a regulaci rychlosti oxidace sacharidů při různých fyziologických stavech.
Studie má významné implikace napříč obory – od fyziologie sportovní zátěže až po onkologii, kde je metabolismus laktátu významným tématem v rámci nádorového metabolismu (Warburgův efekt).
studie (2025)