Kompresní oblečení, chronické onemocnění ledvin, laktát a rakovina, tělo jako energetický systém
Newsletter Běžím, dokud můžu
Funguje kompresní oblečení?
Na závodech to občas vypadá jako na přehlídce sportovního „body fashion“, Kompresní návleky, legíny, ponožky, někdy i celé sady připomínající superhrdinské obleky. Ale nejde jen o styl. Nová rozsáhlá analýza 27 studií ukazuje, že kompresní oblečení má skutečně měřitelný efekt na zotavení svalů po zátěži.
Když si po tréninku natáhnete kompresní kalhoty, neděláte to jen pro dobrý pocit. Metaanalýza prokázala, že kompresní oblečení pomáhá zmírnit pokles svalové síly i výbušnosti, ke kterému dochází po intenzivním zatížení, tedy v době, kdy tělo bojuje s únavou a mikropoškozením svalových vláken.
Jak silný je ten efekt? Není to žádný zázrak, ale je statisticky významný. Ztráta síly i výkonu je díky kompresi citelně menší, a to zejména v určitém časovém okně po zátěži.
Síla se nejlépe drží, když je odpočinkový interval mezi 1–48 hodinami nebo více než 72 hodin.
Výkon (výbušnost) je na tom podobně, ale zlepšení se projevuje hlavně v prvních 24 hodinách po zátěži.
Zajímavé je i srovnání mezi trénovanými a netrénovanými sportovci. Obě skupiny zaznamenaly zlepšení, ale efekt je silnější u těch trénovanějších, jejich svaly zřejmě lépe reagují na drobné zlepšení cirkulace a tlakovou stimulaci, kterou komprese nabízí.
Co si z toho vzít? Kompresní oblečení není zázračný elixír, ale pokud sportujete pravidelně, soutěžíte nebo máte krátké regenerační okno mezi tréninky, může vám pomoci udržet výkon o něco výš a únavu o něco níž. A to se hodí, zvlášť když každé procento navíc může rozhodnout o úspěchu nebo zranění.
Takže příště, až si budete oblékat kompresní ponožky, nezapomeňte, není to jen doplněk, ale vědecky podložená strategie zotavení.
Nový indikátor chronického onemocnění ledvin
Chronické onemocnění ledvin (CKD) často přichází tiše. Nehlásí se bolestí, neupozorní na sebe hlasitě jako srdce nebo plíce. Ale v těle se mezitím dějí změny – a jednou z nich je systémový zánět. Nová rozsáhlá studie využívající data z amerického průzkumu NHANES ukazuje, že zánětlivý index AISI může být překvapivě přesným ukazatelem toho, jak jsou na tom naše ledviny.
AISI – Aggregate Index of Systemic Inflammation – je složený ukazatel, který kombinuje hodnoty různých krevních buněk (zejména neutrofilů, monocytů, lymfocytů a krevních destiček). Vědci zjistili, že čím vyšší AISI, tím vyšší pravděpodobnost, že člověk má chronické onemocnění ledvin nebo sníženou filtrační funkci (eGFR < 60 ml/min/1,73 m²).
Ve studii bylo analyzováno přes 50 000 osob, a výsledek byl jednoznačný:
Zvýšená hodnota Ln-AISI (logaritmická transformace AISI) byla silně spojena s přítomností CKD i nízkého eGFR.
Tento vztah zůstával stabilní napříč věkem, pohlavím i dalšími rizikovými faktory.
Kritická hranice? AISI vyšší než 181,27 – od tohoto bodu stoupá riziko CKD výrazně strměji.
Když pak vědci porovnali AISI s dalšími běžně používanými zánětlivými ukazateli (jako je počet lymfocytů, PLR, SII nebo kombinace destiček a neutrofilů), AISI vyšel jako nejsilnější nástroj pro odhalení CKD.
Co to znamená v praxi? V době, kdy se čím dál víc mluví o preventivní medicíně, může být AISI velmi užitečným indikátorem pro včasné odhalení skrytého rizika selhání ledvin, zvlášť u pacientů bez výrazných příznaků.
Zánět už dávno není jen známkou infekce. V těle probíhá jako tichý proces, který může napáchat velké škody a ledviny jsou na něj obzvlášť citlivé. Takže při příští preventivní prohlídce možná nebude od věci se zeptat nejen na kreatinin, ale i na AISI. Protože jak ukazuje tato studie, krevní obraz ví víc, než se na první pohled zdá.
Laktát - palivo pro výkon nebo rakovinu
Laktát byl dlouho považován za nežádoucí odpadní produkt námahy, svalovou kyselinu, která nás pálí při posledních metrech intervalů proti kopci. Moderní věda ale ukazuje, že laktát není žádný nepřítel, ba naopak, ve správném kontextu je to cenné palivo, signální molekula i prostředek regenerace.
Zároveň ale nové studie upozorňují na to, že v nádorovém prostředí hraje laktát zcela jinou, temnější roli. Může podporovat růst nádoru, tlumit imunitní odpověď a dokonce ovlivňovat expresi rakovinných genů. Zní to hrozivě a logicky se nabízí otázka: je laktát z vytrvalostního sportu nebezpečný?
Dobrá zpráva: není. A tady jsou dvě klíčová zjištění, která by měl znát každý sportovec.
Laktát je jedním z hlavních hráčů v biologii rakoviny, ale jen v patologickém prostředí
V nádorových buňkách probíhá tzv. Warburgův efekt, tyto buňky preferují produkci energie z glukózy cestou fermentace na laktát a to i za přítomnosti kyslíku. Laktát zde není jen vedlejší produkt. Přispívá ke vzniku kyselého mikroprostředí, podporuje růst cév (angiogenezi), tlumí imunitní systém a dokáže přes histonovou „laktylaci“ spustit expresi rakovinových genů. Jinými slovy: laktát je pro nádorovou buňku výhodou, nikoliv problémem.
Studie (San-Millan & Brooks, 2016; Zhang et al., 2019) ukazují, že laktát v tomto prostředí není symptom, ale nástroj růstu, a jeho přítomnost je téměř nezbytnou součástí rakovinné biologie.
Laktát produkovaný při sportu je zdravý a chrání tělo, nikoliv rizikový
Naštěstí je fyziologický laktát ze sportovní zátěže zcela jiný příběh. Vzniká dočasně, je efektivně recyklován játry, srdcem i jinými svaly a funguje jako cenné palivo i hormonálně aktivní molekula. U trénovaných osob je navíc laktátový metabolismus výrazně efektivnější. Vzniká méně laktátu, rychleji se odbourává a tělo jej umí využít jako zdroj energie.
Důležité je, že běžná fyzická aktivita – včetně intenzivního vytrvalostního tréninku – snižuje riziko vzniku rakoviny, jak potvrzují stovky epidemiologických studií. Zánětlivost klesá, imunitní systém posiluje a hormonální prostředí se stabilizuje.
Kontext je klíč
Laktát sám o sobě není ani dobrý, ani zlý. Je to přirozená součást metabolismu, která může být využita různými směry, podle toho, kdo ho využívá a v jakém prostředí.
V nádorových buňkách slouží laktát jako palivo růstu a mechanismus přežití.
Ve zdravém organismu sportovce je to efektivní zdroj energie, který pomáhá překonat zátěž a zrychlit zotavení.
Takže ne, není třeba se bát „pálení svalů“ při desátém intervalu proti kopci. Laktát vám neškodí, naopak pomáhá. A pokud naopak věda dokáže využít poznatky o jeho roli v nádorech, může se stát i terčem budoucích metod protinádorové léčby.
Energie, odpor a zdraví
Všechno živé je systém přetvářející energii. Ale zatímco fyzika má své krásně formulované zákony jako E=mc², biologie takovou jednotící rovnici zatím postrádala. Až doteď. Martin Picard a Nirosha Murugan přicházejí s novým pohledem, Principem energetického odporu (Energy Resistance Principle, ERP), který může být klíčem k pochopení zdraví, stárnutí i nemocí.
O co jde?
Podle autorů je každý živý organismus vlastně takový vodivý, ale nedokonalý bioobvod, kde proudí elektrony z potravy až ke kyslíku přes mitochondrie. Tím se vyrábí energie (ATP), která pohání všechno, od tepajícího srdce po myšlenku. Ale stejně jako u klasického elektrického obvodu, i v těle existuje odpor – tady zvaný éR (energy resistance).
A právě tento odpor je nepostradatelný pro přeměnu energie na užitečnou práci. Bez něj by energie jen prošla tělem jako světlo vakuem beze smyslu. Na druhou stranu příliš vysoký odpor znamená problémy: více zánětu, více poškození, více stárnutí.
Co odpor způsobuje?
Autoři definují odpor jako poměr mezi energetickým potenciálem (EP) a kapacitou toku (f²), tedy éR = EP / f².
Zní to jako rovnice z elektrotechniky? Přesně tak a stejně dobře to funguje i v biologii.
Když se zvedne EP (například stresem, přejídáním, nemocí), ale kapacita toku (např. výkon mitochondrií) nestíhá, éR roste.
Když tělo trénuje, regeneruje, spí – zvyšuje se kapacita toku a éR klesá. To je dobré.
A co z toho plyne?
Zánět a únavu nejsou jen jako “symptomy”. Jsou to signály těla, že někde stoupl odpor.
Nemoci a stárnutí se dají vysvětlit právě tímto narušením rovnováhy mezi energetickým potenciálem a kapacitou přeměny.
Léčba a adaptace (např. po tréninku nebo nemoci) se dějí tehdy, když odpor klesne třeba během spánku nebo zotavení.
Co s tím můžeš dělat?
Z pohledu ERP je největší chybou “jet pořád na plný výkon”. Tělo se potřebuje střídavě vystavit zátěži (která odpor dočasně zvedne) a pak dostat čas na přizpůsobení a snížení odporu.
Jinými slovy: intervaly nejsou dobré jen pro běhání, ale i pro život.
Spánek je zásadní pro snížení éR.
Cvičení, zejména aerobní, zvyšuje kapacitu toku (f²). Tělo vyrábí nové mitochondrie, zlepšuje cirkulaci.
Půst nebo redukce kalorií snižuje energetický potenciál, čímž pomáhá udržet odpor v normě.
Stres, špatná strava nebo sedavý život zvyšují EP a snižují f² = špatná kombinace pro éR.
Princip energetického odporu přináší nový pohled na to, co to vlastně znamená být zdravý. Nejde jen o absenci nemocí, ale o to, že tělo dokáže udržovat éR v optimálním rozmezí, ne moc nízko (aby vůbec přeměňovalo energii), ale hlavně ne moc vysoko (aby se nezavařilo a nezačalo degenerovat).
A pokud jsi vytrvalostní sportovec nebo prostě člověk, který chce mít dlouhodobě funkční tělo a mozek, ERP ti může dát nový rámec pro přemýšlení o zátěži, regeneraci i jídle.