Jak často jíst, hype kolem dlouhověkosti, denní spánek, mitochondrie, aromaterapie
Newsletter Běžím dokud můžu
Vliv četnosti jídel
V oblasti stravování jsme zvyklí na to, že existují naprosto protichůdné směry a stejně je to i v názoru na ideální frekvenci konzumace potravy. Jsou směry, které tvrdí, že pokud chcete hubnout a/nebo si udržet metabolické zdraví, musíte jíst často a menší porce, stejně jako směry, které tvrdí, že ideální je jíst jen jednou denně (OMAD - one meal a day). Podle metaanalýzy z roku 2015 je to nejspíš trochu složitější (nebo jednodušší).
Cílem této metaanalýzy bylo objasnit souvislost mezi četností jídla a změnami v poměrech složení těla. Výzkum dospěl k závěru, že počet denně zkonzumovaných jídel by měl být při snaze o zlepšení tělesného složení především otázkou osobních preferencí.
Navzdory výsledkům, které naznačují potenciální přínos zvýšené frekvence stravování pro zlepšení tělesného složení, studie varuje před předčasnými závěry. Byl zjištěn pouze malý rozdíl ve velikosti účinku mezi četností příjmu potravy, což naznačuje, že případný přínos může mít omezený praktický význam.
Ve studii byla využita metaanalýza s regresí k vyhodnocení 15 různých výzkumných prací o frekvenci stravování s ohledem na změny tukové a svalové hmoty. Tyto práce byly vybrány na základě specifických kritérií, jako je randomizovaná kontrolovaná studie, délka trvání studie alespoň dva týdny a účast lidí starších 18 let.
Výsledky ukázaly pozitivní korelaci mezi frekvencí příjmu potravy a snížením tukové hmoty a procenta tělesného tuku, stejně jako zvýšením beztukové hmoty. Analýza citlivosti však poukázala na to, že tato pozitivní zjištění pocházejí z velké části z jediné studie, což vyvolává otázky ohledně platnosti výsledků.
Je nezbytné upozornit na omezení výzkumu. Většina analyzovaných studií byla provedena na sedavé populaci, což nemusí odrážet realitu sportovců nebo jedinců věnujících se pravidelné strukturované fyzické aktivitě. Navíc skutečnost, že vliv frekvence jídla na tělesné složení byl silně ovlivněn jednou konkrétní studií, zpochybňuje univerzálnost těchto výsledků.
Kromě toho je vzhledem k omezenému počtu dostupných výzkumů na toto téma obtížné formulovat závěry založené na důkazech. V důsledku toho je zapotřebí dalšího výzkumu, abychom pochopili, zda úprava frekvence jídla může skutečně ovlivnit složení těla, zejména u dobře trénovaných jedinců.
Při snaze o zlepšení tělesného složení je klíčové dodržování předepsané výživy. Ačkoli údaje mohou naznačovat potenciální přínos zvýšené frekvence stravování, praktické důsledky těchto zjištění zůstávají omezené a měly by být zvažovány s opatrností. Zdá se, že nejlepším přístupem zůstává individuální volba a dodržování nutričního plánu.
Složitost lidského těla a náš rozmanitý životní styl vyžadují komplexnější výzkum vlivu frekvence stravování na složení těla. Dokud nebudou k dispozici spolehlivější údaje, měla by být volba počtu denních jídel založena na osobních preferencích a pohodlí. Takže zase máme smůlu a stále platí to, že kdo chce hubnout, musí své tělo udržet v kalorickém deficitu a je celkem jedno, jestli svojí dávku kalorií spořádá ve 3 nebo 10 jídlech.
Dlouhověkost je hlavně business
S odborníky na dlouhověkost se roztrhl pytel a s trochou zahanbení přiznávám, že i já jsem před cca 2 lety podlehl kouzlu některých logevity gurus. Postupně jsem si pár suplementů a protokolů vyzkoušel a vystřízlivěl. A nejsem sám. Pokud se touhle disciplínou zabýváte dostatečně dlouho, spadnete dříve nebo později do jedné ze dvou skupin - chci věřit nebo chci vědět. Já chci vědět.
O tom jak moc velký hype se rozjel kolem dlouhověkosti si povídá Simon Hill s profesorem Charles Brenner. Brenner je předním specialistou na NAD a jeho tým má za sebou významné objevy právě na poli metabolismu a buněčné energie, kde se zabývají zpracováním NAD a Nr.
Brenner rozebírá nejčastěji zmiňované principy a molekuly, které mají podle longevity guru vést k výraznému prodloužení života a/nebo snížení biologického věku. Od začátku povídání je jasná jeho pozice, že náš věk je víceméně daný geneticky a neexistuje single-gen intervence, která by mohla významně prodloužit náš život a zároveň významně nesnížila jeho kvalitu.
Většina genetických modifikací (změny exprese genů - například Sirt) souvisí s dopadem nan produkci růstových hormonů. A to jak u zvířecích modelů, tak u lidí. U některých živočišných druhů vedlo snížení produkce růstových hormonů k prodloužení délky života, ale za cenu eliminace reprodukčních schopností a celkové tělesné křehkosti. Zjednodušeně řečeno měla tahle zvířátka dlouhý a hodně mizerný život.
Podobně je to s kalorickou restrikcí a půsty. Tato strategie pracuje s principy hormeze a snížení úrovně některých nutrientů a následně hormonů a enzymů. Nicméně tyto principy zřejmě fungují hlavně v laboratorních podmínkách, ale v reálném životě mají relativně malý nebo žádný dopad na délku života nebo biologický věk. Samozřejmě je vhodné stravovat se zdravě a jíst pestrou, kaloricky vyváženou stravu, ale všechny možné detoxikační a metabolicky flexibilní půsty zřejmě nemají velký význam. Brenner uvádí, že zásadní problém pokusů na hlodavcích byl fakt, že kontrolní skupina měla přístup k potravě ad libidum. To by se v přirozeném prostředí nejspíš nestalo a tak by rozdíly mezi kaloricky omezenou skupinou a přirozeně se stravující skupinou nebyly ani zdaleka tak významné.
Specializací profesora Brennera jsou NAD prekurzory a tak může naprosto fundovaně prohlásit, že látky jako NMN nefunguje, protože se nedostane do buněk a Nr funguje nejspíš omezeně a jeho využití by mohlo být spíš v regeneraci, ale ne u prodlužování života nebo snižování biologického věku.
Brenner vysvětluje i to, kde se vzaly legendy a mýty o resveratrolu, který údajně prodlužuje život kvasinek. Je to sice pravda (a Brennerův tým byl první, který tento mechanismus popsal), ale rozhodně z toho nelze odvozovat, že resveratrol prodlužuje život všem organismům. U kvasinek šlo o pečlivě vybraný druh (u jiných se efekt nepodařilo replikovat) a účinek se dostavil pouze v nízké frekvenci (cca 1:5 000 000 - tzn. jedna buňka z 5M vykazovala pozitivní změny). Mechanismus, který funguje u kvasinek navíc není u lidí možné replikovat. Resveratrol je fytonutrient, který by mohl mít pozitivní vliv na mikrobiom, ale téměř určitě vás neomladí.
Nakonec Brenner vystihuje celou podstatu longevity kultu, když říká, že nejdříve přišli s metodami pro měření biologického věku, které jsou nespolehlivé, aby pak mohli přijít s postupy, které budou výsledky měření ovlivňovat. Ani jedno, ale nemá nic společného se skutečným biologickým věkem a nebo prodloužením života. Daleko jednodušší je tak zaměřit se na prodloužení našeho aktivního života a to přes zdravou, pestrou stravu a hlavně dostatek fyzické aktivity. Možná tu nebudeme do 150, ale když budeme mít trochu toho štěstíčka, prožijeme naplněný, spokojený a hlavně aktivní život.
Šlofíkem k obezitě
Existuje vztah mezi denním spánkem a obezitou? Spánkových vzorců je hodně a někdo si rád zdřímne i přes den. Podle této studie je ale možné vypozorovat vztah mezi denním spánkem a obezitou. Samozřejmě korelace mezi denním spánkem a obezitou není tak jednoduchá a je ovlivněná celou řadou dalších faktorů.
Článek je systematickým přehledem a metaanalýzou, která zkoumá vztah mezi denním spánkem a obezitou. Studie zjistila, že jedinci, kteří si během dne zdřímnou, mají vyšší riziko obezity ve srovnání s těmi, kteří přes den ani oka nezamhouří.
Autoři provedli komplexní rešerši šesti databází s cílem identifikovat studie, které zkoumaly souvislost mezi denním spánkem a obezitou.
Byly provedeny analýzy podskupin, aby se prozkoumaly potenciální zdroje heterogenity, a analýzy citlivosti, aby se posoudila robustnost zjištění.
Do studie bylo zahrnuto 12 studií s celkem 170 134 účastníky ze Spojeného království, Španělska, USA a Číny.
Výsledky této práce naznačují, že u osob, které přes den podřimují, existuje vyšší riziko obezity než u osob, které přes den nespí. Metaanalýza odhalila rozdíly v souhrnných poměrech u studií provedených v Číně, Španělsku, USA a Velké Británii.
Analýza podskupin na základě věku v rámci americké populace odhalila, že podřimování zvyšuje výskyt obezity u dospělých i dětí. Analýza podskupin založená na délce denního spánku zjistila významný nárůst výskytu obezity, pokud délka zdřímnutí přesáhla jednu hodinu, ale žádný jasný vztah se neprokázal u denního spánku kratšího než 1 h. V analýze podskupin založené na definici obezity se neprokázal významný vztah zdřímnutí s obezitou, pokud diagnostická kritéria stanovila obezitu na BMI 25 nebo vyšší. Pokud však byla kritéria stanovena na BMI 28 nebo 30 a více, podřimování významně zvyšovalo riziko obezity.
Závěrem této práce je, že existuje pozitivní souvislost mezi denním spánkem a rizikem obezity, a to nezávisle na možných zkreslujících faktorech. Studie se nezaměřuje na vysvětlení mechanismu, kterým by denní spánek měl vést k většímu riziku obezity. Můžeme se ale s poměrně vysokou mírou relevance domnívat, že půjde o klasický vztah energie dovnitř a energie ven. Zkrátka a dobře, pokud přes den spíte, pak máte menší časové okno na aktivity. A je tedy pravděpodobné, že lidé, kteří přes den spí, mají méně pohybu a celkově nižší energetický výdej, což následně vede k zvýšení rizika obezity.
Jak cestují mitochondrie
Možná si pamatujete, že kdysi dávno byly mitochondrie samostatné mikroorganismy nezávislé na našich buňkách. Postupem času ale došlo k symbióze a mitochondrie se staly extrémně důležitou součástí naších buněk, bez kterých bychom nebyli schopní provozovat metabolismus na aerobní i anaerobní úrovni. Podle nedávno publikované vědecké studie je ale možné, že mitochondrie si i nadále tak trochu žijí vlastním životem a umí cestovat mezi buňkami. A nejspíš to nedělají jen tak pro zábavu, ale fungují jako důležité informační medium, které slouží k regulaci našeho buněčného prostředí.
Článek pojednává o tom, že mitochondrie a jejich složky mohou existovat mimo buňky, z nichž pocházejí, což jim umožňuje působit na vzdálené buňky, které nejsou jejich rodiči, a zprostředkovávat mezibuněčnou komunikaci za fyziologických podmínek i při různých patologických stavech.
Autoři podávají přehled nejaktuálnějších a nejvýznamnějších poznatků týkajících se různých struktur extracelulárních mitochondrií a jejich vedlejších produktů a jejich funkcí ve fyziologickém a patologickém kontextu.
Mitochondrie uvolněné do extracelulárního prostředí, zejména do krevního oběhu, mohou odrážet stav intracelulárních mitochondrií buněk, z nichž pocházejí, a mohly by tak sloužit jako kvantitativní a kvalitativní biomarker patologie.
Výsledky této práce by mohly vést k vývoji nových terapeutických strategií, zejména u onemocnění charakterizovaných poruchou funkce mitochondrií, jako je Alzheimerova choroba, Parkinsonova choroba, infarkt myokardu, rakovina a další.
Tyto terapeutické strategie by mohly zahrnovat zdokonalené postupy umělé transplantace mitochondrií nebo stimulaci mezibuněčného přenosu mitochondrií, pokud je to nutné.
Naopak tam, kde mitochondriální přenos přispívá k patogenezi, by se terapeutické strategie zaměřily na tyto cesty a zablokovaly je.
Změny počtu mitochondrií, jejich morfologie, počtu kopií mtDNA a mutace mtDNA by mohly být využity jako molekulární diagnostické a prognostické markery.
Z článku vyplývají následující závěry:
Bylo zjištěno, že celé mimobuněčné neporušené mitochondrie působí jako signály nebezpečí, které aktivují imunitní buňky a vyvolávají zánětlivou reakci.
Mitochondrie nebo jejich genom či dokonce jejich složky mohou také překračovat buněčné bariéry, a tak se horizontálně přenášet z jedné buňky do druhé.
Mitochondrie jsou extrémně užitečné potvůrky a podle této studie by jejich význam pro diagnostiku a terapii mohl dále růst.
aromaterapie pro lepší kognitivní výsledky
Aromaterapie je postup na hranici ezo a mohlo by se zdát, že nemůže mít žádný vliv na naše zdraví a fyziologii. Překvapivě by to mohlo být úplně jinak a aromaterapie by mohla být snadným a levným prostředkem pro zlepšení kognitivního stavu starších dospělých a případně i lidí s kognitivními poruchami a demencí.
Cílem studie bylo prozkoumat využití čichového obohacení v noci ke zlepšení kognitivních schopností u zdravých starších osob. Výsledky ukázaly, že minimální čichové obohacení aplikované v noci vede ke zlepšení kognitivních i nervových funkcí, což představuje účinnou a nenáročnou cestu ke zlepšení zdraví mozku.
Metody použité ve studii jsou následující:
Do studie byli zařazeni starší dospělí muži a ženy (N = 43) ve věku 60-85 let, kteří byli náhodně rozděleni do skupiny s využitím čichového obohacení nebo do kontrolní skupiny.
Jedinci v intervenční skupině byli vystaveni 7 různým pachovým látkám týdně, jedné za noc, po dobu 2 h, pomocí aroma difuzéru.
Jedinci v kontrolní skupině měli stejný difuzér s nulovým množstvím odorantu.
Na začátku studie a po 6 měsících bylo provedeno neuropsychologické hodnocení a skenování fMRI.
K potvrzení normálního kognitivního fungování bylo použito Mini-Mental State Examination (MMSE).
Metody použité v této práci tedy zahrnovaly randomizovanou kontrolovanou studii s obohacenou skupinou a kontrolní skupinou, obohacení čichu pomocí difuzéru s odoranty, neuropsychologické hodnocení, skenování fMRI a statistické analýzy.
Závěry studie jsou možná překvapivé, ale vzhledem k nízké náročnosti terapie a výsledkům i velmi pozitivní.
Tento typ smyslového obohacení může být zvláště užitečný pro osoby trpící demencí, neboť se ukázalo, že zlepšuje i jejich kognitivní schopnosti.
Zjištění této studie mohou mít význam pro vývoj levných, jednoduchých a účinných domácích léčebných postupů při ztrátě kognitivních funkcí u starších dospělých.
Použití odorantového difuzéru k poskytování čichového obohacení v noci může být praktickým a pohodlným způsobem, jak tento typ smyslového obohacení začlenit do každodenního života.
Obohacená skupina vykázala statisticky významné 226% zlepšení ve srovnání s kontrolní skupinou v Reyově auditorně verbálního testu učení a bylo pozorováno zlepšení funkce levého uncinátního fasciklu.
Omezení této studie jsou následující:
Studie měla malý vzorek (43 lidí), což může omezit zobecnitelnost zjištění.
Studie používala pouze jeden odorant na noc vzhledem ke konstrukci difuzního zařízení, což může omezit potenciální přínos čichového obohacení.
Studie zahrnovala pouze zdravé starší dospělé osoby, takže není jasné, zda by čichové obohacení bylo účinné u osob s kognitivní poruchou nebo demencí.
Studie nezahrnovala dlouhodobé sledování, které by určilo trvalé účinky čichového obohacení na kognitivní a nervové funkce.
Studie nezkoumala základní mechanismy vlivu čichového obohacení na kognitivní a nervové funkce.
Studie nezkoumala možné vedlejší účinky nebo rizika spojená s obohacením čichu.
Tak dneska jsi mi rozbil hračky :-)
Šlofíček po obědě zvyšuje riziko obezity... Pití červeného vína (kde je resveratrol) nepomáhá...
Jedině snad to, že "počet denně zkonzumovaných jídel by měl být při snaze o zlepšení tělesného složení především otázkou osobních preferencí" je dobrá zpráva :-)
#nadsazka
Díky za další super čtení!