Howie, Krupicka, protein a mentální fast food
Nebojte, není pátek, to jen váš oblíbený newsletter je tu o den dříve
Al Howie hulil 3 krabičky cigaret každý den. A pak přestal. Byl z toho nervozní, protivný a místo okusování nehtů začal radši běhat. Běhání mu celkem šlo, ale když potřebuješ nahradit solidní závislost jinou solidní závislostí, je potřeba dělat to opravdu solidně. Howie se rozběhl pořádně a během necelých dvou dekád se mu podařilo vyhrát víc než 50 maratonů, ultramaratonů a více-denních závodů.
Howie se narodil ve Skotsku. Vzal si američanku žijící v Anglii a narodil se jim syn, ale manželství nevydrželo a Howie se i se synem přestěhoval do Kanady. A právě v Kanadě začal běhat poté, co přestal kouřit. V rámci tréninků běhal i mezi městy. A tenhle způsob meziměstské dopravy mu vydržel v podstatě celý život a ani moc nezáleželo na tom, jak daleko od sebe byla ta města vzdálená.
První závod si Howie odběhl v roce 1979 a byl to pro něj hodně silný zážitek mimo jiné proto, že se na závodě potkal s legendárním Terry Foxem. Howie doběhl třetí a byl lapen do osidel dlouhých běhů. V roce 1980 běžel svůj první maraton v Edmontnu a vyhrál svojí kategorii. A pak si střihnul svůj první opravdu dlouhý, meziměstský běh. Běžel z Edmontnu do Victorie. Vzdálenost 1 297km. Věci si Howie posílal napřed autobusem na další zastávku. A když už byl v té Victorii, zaběhl si tam rovnou závodní maraton a skončil na 14 místě celkově.
V roce 1981 běžel závod na 24 hodin a vyhrál. A rovnou u toho stanovil nový severoamerický rekord na téhle trati. Závod pak vyhrál v dalších 4 letech v řadě. V roce 1983 si na závod zaběhl. Asi se potřeboval pořádně rozcvičit, protože běžel z Winnipegu do Ottawy. V roce 1986 se mu ale závod vůbec nevydařil. Není se čemu divit. Howie se zotavoval z rakoviny. A tak zaběhl na své poměry mizerných 100km. Ale v roce 1987 už byl zase zpátky a závod po šesté vyhrál.
Rakovinu u Howieho lékaři objevili v roce 1985. Šlo o zhoubný nádor za uchem. Howie kvůli léčbě přešel na striktní makrobiotickou dietu a nemoc překonal. Po pár měsících běžel 1200km z Victorie do Fernie.
Neuvěřitelný rekord pokořil Howie v roce 1987, kdy bez zastavení oběhl 1422 koleček na atletickém ovále. Běžel 104,5 hodiny a zaběhl 580km. Běžel 4 dny bez zastávky a později řekl, že naučit se zavazovat tkaničky bot za běhu, byl jeden z nejzajímavějších momentů jeho běžecké kariery.
Howie byl první člověk, který dokončil zničující závod na 1300 mil (2100km). První dva ročníky tohohle šíleného závodu nedokončil nikdo a Howie tak rovnou stanovil rekord 17 dní a 9 hodin. A opravdu dlouhý běh si nechal na rok 1991, kdy přeběhl Kanadu. Běh dlouhý 7295,5km zvládnul za 72 dní 10 hodin a 23 minut. Tenhle rekord překonal teprve v minulém roce Dave Proctor. Howie samozřejmě pojal svůj přeběh Kanady jako charitativní akci a podařilo se mu vybrat 750 000 USD pro děti se speciálními potřebami. Dva týdny po běhu napříč Kanadou odjel Howie do New Yorku, kde znovu vyhrál závod na 1300 mil a to rovnou v novém rekordu - 16 dní 19 hodin.
Běhal neuvěřitelné dálky, ale to neznamená, že by běhal pomalu. Osobní rekord na maraton měl 2:29:11 a půlku zvládnul za 1:12:28. Nejlepší čas na 100km 7:30h. Soupeře deptal tím, že hned od začátku nasadil hodně vysoké tempo. Soupeři čekali, že přepálil a brzy odpadne a zvolní. Jenže Howie byl schopný tempo držet tak dlouho, dokud neodpadli soupeři a pak relativně v klidu doběhl do cíle. Možná proto patřil k jeho vzorům i Emil Zátopek. Howie trénoval opravdu tvrdě a za rok naběhal přes 10 000km a jeho průměrné tréninkové tempo se prý pohybovalo kolem hodnoty 4:15min/km, takže rozhodně žádný pomalý klus, ale pořádný kvapík v tempu, které by na maratonské trati znamenalo čas pod 3 hodiny.
Howie byl vynikající běžec, ale taky člověk se zdravotními problémy a možná až příliš extrémním přístupem k tréninku. Nevydržel odpočívat. Byl doslova posedlý běháním a obrovské tréninkové dávky nejspíš dál zhoršovaly jeho zdravotní stav. Trpěl curkovkou prvního typu a musel si píchat inzulin. S cukrovkou se naučil žít a běhal s ní víc než 10 let na vrcholové úrovni. Svůj poslední závod běžel v roce 1999 a šlo o třídenní závod, který vyhrál. V roce 2016 Howie zemřel.
K Howiemu a jeho přístup k tréninku je občas přirovnáván Anton Krupicka. Tenhle (často) polonahý běžec sice neběhá tak šílené meziměstské běhy, ale jeho přístup k tréninku je podobně obsedantní jako u Howieho. Například americký cyklista Ben King, jezdec Tour de France 2019 a vítěz dvou etap Vuelty de Espana, v roce 2019 strávil na kole 932 hodin. Anton 957 hodin. To jsou v průměru téměř tři hodiny denně, každý den v roce. Kromě toho 240 hodin běhal a také hodně lyžoval a lezl. Dohromady je venku a maká čtyři až pět hodin denně, každý den. Anton je opravdu ikonou vytrvalostního sportu a aktivního pohybu v horách, ale zdá se, že jeho přístup k tréninku je hlavní příčinou jeho častých zranění, která ho vyřazují ze závodů na dlouhou dobu. Anton tak aspoň jednou ročně vyhlašuje konec kariery a pak se taky obvykle jednou za rok vrací. Kdybyste náhodou chtěli sledovat, co Anton dělá, najdete všechny jeho měřené aktivity na Strava. Ale dobře vám radím, nekoukejte se tam. Je to past. Varoval jsem vás.
Výborná debata o proteinu v podcastu Simona Hilla. Pánové se do toho pustili bez zbytečných nesmyslů a anti-aging řečí. Pár jednoduchých závěrů:
drtivá většina populace, která má dostatek jídla, má pravděpodobně i dostatek proteinu a to bez ohledu na to, jestli jde o všežravce, masožravce, vegetariany nebo vegany.
lidé nad 50 let věku mají tendenci snižovat příjem bílkovin a je vhodné, aby se na množství proteinu ve stravě zaměřili. Dostatek bílkovin pomáhá s prevencí svalové atrofie, řídnutí kostí a celkového zhoršování zdravotního stavu.
rostlinná strava bez větších problémů zajistí dostatek bílkovin a to i přesto, že rostlinný protein je mírně horší než živočišný. Kompenzace je pak na úrovni celkového množství konzumovaného proteinu. Na živočišné stravě lidé obvykle konzumují 1,2 g/kg a na rostlinné tento poměr obvykle stoupá na 1,4-1,6g/kg
rostlinný protein obsahuje všechny aminokyseliny a to včetně esenciálních a jejich dostatečné množství je zajištěné například kombinací luštěnin a obilnin
sportovci často přehání své zaměření na dostatek proteinu ve stravě a může to být na úkor například dostatečného přísunu kvalitních sacharidů, které jsou nutné zejména pro budování vytrvalosti
vliv bílkovin na stárnutí a zejména vliv proteinové restrikce na zpomalení stárnutí se pravděpodobně přeceňují. Studie, které ukazují vliv proteinové restrikce na stárnutí, jsou prováděné na hlodavcích a za velmi specifických podmínek. Navíc jiné srovnávací studie na jiném typu laboratorních hlodavců výsledky nepotvrdily.
závěr - přestaňte se obsedantně starat o protein a aminokyseliny a prostě jezte kvalitní, pestrou stravu a budete nejspíš úplně v pohodě
Rozhovor s Danielem Schmachtenbegerem má větší než malé množství aha momentů a taky je docela depresivní. Jeho pohled na svět exponenciálních technologií mi přijde velmi racionální a jeho postřehy dost přesně zapadají do toho, jak o společnosti a technologiích sám přemýšlím.
provozovatelé a vlastníci exponenciálních technologií přináší do vztahu nabídka / poptávka silnou asymetrii, kdy díky vlivu a množství peněz dokáží poptávku manipulovat natolik, že konzument, který nebude schopný využívat jejich služby bude efektivně vyřazený z většinové společnosti. Jednoduchý příklad jsou školní děti, které nemají chytrý telefon nebo nejsou na některé z populárních sociálních sítí.
knihtisk a následně tištěné knihy a noviny měly zásadní vliv na rozvoj demokratické společnosti. Sociální media ale stejnou roli zastávat nemohou, kvůli nevhodně nastavenému obchodnímu modelu. Za knihy a noviny platíme a tedy jsou zbožím. Za sociální sítě neplatíme my, ale inzerenti a tudíž zbožím jsme my. Respektive naše pozornost a ochota vnímat, reagovat a hlavně nakupovat. Hlavní rozdíl mezi tištěným mediem a sociálními sítěmi je v tom, že tištěné medium předkládalo všem stejný obsah a pro utvoření nebo potvrzení vlastního názoru musel člověk vyvinout určité úsilí. Sociální sítě ale překládají personalizovaný obsah, který je složený na základě vašich předchozích interakcí a preferencí tak, aby byl co nejlépe stravitelný a aby ve vás vyvolal pocit, že chcete konzumovat stále víc a častěji. Sociální sítě jsou mentální fast food.
stejně jako fast food sází sociální sítě na naši dopaminovou reakci. Dopamin je enzym, který nám měl evolučně pomáhat s motivací a tím pádem s naplněním základních potřeb a přežitím. Náš mozek funguje na principu drobných odměn za naplnění existenčních potřeb. A jednou z takových potřeb je i potvrzení vlastních názorů a hodnot. Jen tak totiž dokážeme dlouhodobě čelit existenčnímu stresu z toho, že nemáme život pod kontrolou a nerozumíme světu kolem sebe. A čím je svět složitější a doba rychlejší, tím silnější je potřeba najít vysvětlení. Někteří lidé mají fyziologicky danou potřebu sbírat informace a nové poznatky a mozek je za to odmění dopaminovou sprškou. Velká část populace ale takovou potřebu nemá a jejich mozek jde v podstatě cestou nejmenšího odporu. Stačí jednoduché vysvětlení, příběh, který jim potvrdí jejich chápání světa a BUM - dopaminová sprcha jim cáká ušima.
naše demokratické instituce a volení zástupci jsou z velké části postavené na technologických možnostech, které lidstvo mělo v době formování moderních států. Takže volení zástupci se shromažďují na jednom místě (parlament, radnice). Volíme v podstatě formou dopisů, protože jedinou komunikací mezi vládou a lidmi bývala pošta. Soudnictví je centralizované, protože zákon byl monopolem vlády a jen ta dokázala garantovat jeho správné posouzení.
možné formy správy země ale mohou zahrnovat varianty jako je například fluidní volba, přímá volba a nebo kvalifikované zastupitelství. Přímá volba i zastupitelská demokracie je samozřejmě velmi náchylné na populistické manipulace a právě s využitím sociálních sítí je možné velmi efektivně a levně manipulovat a polarizovat společnost. Stačí jim dlouhodobě servírovat obsah, který silně potvrzuje jejich chápání světa a zároveň dehumanizuje a negativně nasvěcuje názory opačného spektra společnosti. Naše zastupitelská demokracie tak čelí zásadnímu problému rozhodovací paralýzy, kdy největším nepřítelem našich vlastních lidí jsou jejich spoluobčané. Velká část rozhodovacích politických procesů není zaměřená na to, jak zemi posunou kupředu nebo budovat obranu a pozici ve světe, ale na vnitřní boje mezi polarizovanými skupinami obyvatel. Z téhle vnitřní rozpolcenosti a neefektivity pak samozřejmě těží zejména vnější autokratické režimy, které takové problémy řešit nemusí.
fluidní zastoupení by pak mohlo nabídnout modernější správu země, kdy pro jednotlivé oblasti a domény mohou lidi volit konkrétní odborníky. Takže například pro správu státních financí si zvolí někoho jiného než pro obranu a energetiku. V zastupitelské demokracii volíme “program“ a doufáme, že samotného řízení se pak ujme někdo, kdo tomu programu opravdu rozumí a bude ho prosazovat, ale obvykle to skončí čistě politickou volbou člověka, který s danou doménou nemusí mít moc společného.
důležitá je vazba mezi právem a odpovědností (right & responsibility)
právo bez odpovědnosti obvykle vede k nárokování si výhod (entitlement) - politik, který má možnosti a nemá odpovědnost bude vždy nakonec prosazovat věci, které jsou v jeho osobním nebo přeneseném zájmu a to zejména s přihlédnutím k časově omezeném mandátu
odpovědnost bez práva vede k otroctví - ale také k pocitu pod-reprezentovanosti a opomínání, který má velká část společnosti, která vnímá, že jejich život je naplněný povinnostmi (práce, rodina), ale nemají téměř žádný vliv na to, jak společnost funguje a jaké karty jim život rozdal.
fluidní zastoupení by tedy mohlo být doplněno o možnost přímé volby s podmínkou osobní odpovědnosti - v takovém systému by člověk mohl volit své zástupce pro dané domény přímo, ale podmínkou přímé volby by byla povinnost prokázat alespoň základní znalosti problematiky. To znamená, že než by mohl provést volbu, musel by například projít testem. V případě, že projde, může volit přímo. V případě, kdy neprojde, může volit pouze v zastoupení a to tak, že svůj hlas přenechá někomu, komu důvěřuje a kdo prokázal znalosti domény. Samozřejmě že nástin takového systému je hodně zjednodušený a je možné v něm najít hromady možností ke zneužití. Paradoxně je ale možné ho silně zabezpečit s využitím moderních technologií, jako je například blockchain.
osobní odpovědnost je pak možností, jak ovlivnit samotné znění navrhovaných zákonů a politik. V současné době jsou politiky často kompromisním řešením, které nevystihuje potřeby ani jedné strany a v reálu je nepoužitelné. Pokud by je ale formulovala široká komunita odborníků s prokazatelnou znalostí domény a výsledky předchozích návrhů, byla by efektivita takových politik a nařízení nejspíš významně vyšší. V důsledku by to znamenalo, že lidé, kteří formulují neefektivní politiky a nařízení by u dalšího rozhodování měli oslabenou pozici, nebo by nebyli přizváni vůbec. Neodvedl jsi dobrou práci? Tak příště už nechoď. Myslím, že by nám výrazně ubylo odborníků na cokoliv.
část populace přestala důvěřovat autoritám a vědě - komplexita okolního světa je natolik vysoká, že vědci a některé autority mají v podstatě status privilegované vrstvy, která rozhoduje o našich životech, aniž bychom měli šanci rozumět důvodům, které je k tomu vedou. Jednoduchým příkladem je jaderná havárie, kdy se vzduchem mohou šířit radioaktivní izotopy. V takovém případě to bude vědecká komunita, která rozhodne, jak daleko od místa havárie je možné sklízet úrodu a kde je úrodu potřeba nechat shnít na poli. Jenže radiace je neviditelná a úroda vypadá na obou místech stejně a odlišuje je jen pípání gaigeru. A zemědělec, který po generace spoléhá na vlastní úsudek a předávané znalosti, musí najednou spoléhat na to, co mu řekne někdo v bílém plášti, kdo ani neví, jak se pěstují brambory a plete si krávu s ovcí. Do hry najednou vstupují faktory jako společenská prestiž a kulturní vzdělání. Takže pokud čirou náhodou náš zemědělec slýchal celé mládí od svého táty že inteligenti jsou k ničemu a je potřeba spoléhat se na selský rozum, má celkem slušnou šanci, že sklidí brambory, které sice krátkodobě zvýší jeho inteligenci, ale v dlouhodobějším pohledu ho zabijí. Pro spoustu lidí není věda o racionalitě, ale čistě o víře. A víra musí být spojená s důvěrou v ty, kdo ji vykládají a přinášejí.
a proč je vůbec potřeba takové věci řešit a proč právě teď?
za 300 000 let existence lidstva nikdy nepřekročila celková populace 500 milionů lidí. Za velmi krátké období od průmyslové revoluce ale populace vzrostla na 8 miliard. Růst je možný pouze na úkor extenzivního vytěžování zdrojů. Přírodní zdroje a jejich hodnotu přitom stále vnímáme zkreslenou optikou toho, že je nás málo a zdrojů je hodně.
před druhou světovou válkou lidstvo nemělo žádné prostředky, jak zničit globální civilizaci. Teprve s vynálezem atomové bomby jsme dostali existenční zbraň. Od té doby máme takových možností několik a navíc je nemají pouze 2 supervelmoci, ale je pravděpodobné, že zbraně a technologie s potenciálem zničit globální civilizaci má velké množství aktérů a to včetně nestátních.
technologické firmy přesáhly moc národních států a není možné je kontrolovat demokratickými regulačními principy. Jejich vliv na rozhodování voličů a vlád je natolik silný, že jsou schopné manipulovat politiky a zákony, které by je měly regulovat.
jaká jsou řešení? Na úrovni vlád by to měla být snaha o transformaci samotného systému správy země. Na úrovni občanské společnosti pak snaha o kulturní vzdělání, které povede k vyšší toleranci chápání světa s širokým spektrem možností a ne jen s jedním pohledem na daný problém.
Moc vám děkuji, že jste dočetli až sem. Váš zájem a podpora je to, co mě pohání v dalším psaní a vydávání newsletteru Běžím dokud můžu. 🙏
Moji práci a vydávání newsletteru můžete podpořit na platformě Pickey - jednou měsíčně mi zaplatíte kafe ☕️ a já ten kofein využiju na další sbírání a předávání informací o běhu 🏃♂️, výživě a dalších oblastech bytí a žití 🌱.